Dalším velmi důležitým, avšak často přehlíženým aspektem je silný vliv Mabuniho na Funakoshi Gichin a na vývoj stylu Shôtôkan.

Funakoshi a Mabuni se znali již z doby působení v „Karate Kenkyûkai“ na Okinawě a po celý život spolu udržovali úzký kontakt. Na Okinawě měl Funakoshi dva hlavní učitele: státního ministra Asato Ankô (1827–1906) a pozdějšího Mabuniho učitele Itosu Ankô. Přestože Funakoshi považoval Asato za svého nejdůležitějšího učitele, Itosu ho – podle jeho vlastních slov – učil „Heian, Tekki a další kata“.

Právě v souvislosti s pěti kata Pinan (Heian) však není přímá linie přenosu mezi Itosu a Funakoshi tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Existují náznaky, že Funakoshi se Pinan nenaučil přímo od Itosu, ale spíše prostřednictvím jeho žáka Mabuniho. Víme, že Funakoshi začal s tréninkem karate již na základní škole (ve věku 8–10 let) a že následujících deset let (do roku 1888, Meiji 21) studoval u Asato a Itosu.

Je velmi pravděpodobné, že Itosu vytvořil kata Pinan sám, na základě Passai, Kôshokun, Useishi, Chintô a Chintê, a poprvé je zveřejnil na jaře roku 1904 (Meiji 37), tedy poměrně dlouho poté, co u něj Funakoshi trénoval. Gima Makoto (1896–1989), přímý žák Itosu, Yabu Kentsu (1866–1937) i Funakoshiho, uvádí, že Funakoshi se Pinan naučil až těsně před svým odjezdem do Tôkyô (1922, Taishô 11).

Proti tomu však stojí tvrzení Nagamine Shôshin (1907–1997), zakladatele Matsubayashi-ryû, podle něhož Funakoshi vyučoval tyto kata okinawské školní děti již v roce 1916 (Taishô 5). Renomovaný japonský historik karate Dr. Fujiwara Ryôzo však výslovně uvádí, že Funakoshi se Pinan naučil od Mabuni Kenwa v roce 1919 (Taishô 8).

Na základě dostupných faktů nelze přenos kata Pinan/Heian jednoznačně přiřadit k jedné z těchto dvou linií (přímé nebo nepřímé přes Mabuniho).

Proti přímému přenosu hovoří skutečnost, že pouze Funakoshiho vlastní výpověď dokládá provedení Pinan před Itosuovou smrtí (1915, Taishô 4). Naopak pro přímý přenos svědčí dlouhé období více než deseti let (1904–1915) mezi prvním zveřejněním Pinan a Itosuovou smrtí. Je rovněž třeba vzít v úvahu, že okinawská karate komunita byla v té době poměrně malá a přehledná. Podle názoru autora se jako nejpravděpodobnější jeví hybridní varianta – krátká výuka ze strany Itosu a pozdější úprava a prohloubení kata Mabunim.

Podobný závěr lze vyvodit i ze skutečnosti, že v roce 1928 (Shôwa 3) Mabuni opravoval kata Pinan, která se Ôtsuka naučil od Funakoshiho.

Po svém přesídlení na japonskou pevninu považoval Funakoshi Gichin 15 tradičních kata za dostačujících pro šíření své koncepce karate. Tyto „velké patnáctky“ popisuje ve svých prvních publikacích Ryûkyû Kenpô Karate (1922, Taishô 11) a Rentan Goshin Karate-jutsu (1925, Taishô 14), stejně jako ve dvou vydáních svého hlavního díla Karate-Dô Kyôhan z let 1935 (Shôwa 10) a 1958 (Shôwa 33).

Ve své práci Karate-Dô Nyumon z roku 1943 (Shôwa 18) však Funakoshi uvádí, že v jeho dōjō (Shôtôkan) byly dále „studovány a zkoumány“ formy Ten no Kata, Chi no Kata, Hito no Kata, Rôhai (Meikyô), Sôchin (Hakkô), Unsû (Hatsûn/Kiun), Shôtô, Chintê (Shôin), Gojûshihô/Useishi (Hotaku) a Jiin (Shôkyô). Zatímco Shôtô, Ten, Chi a Hito no Kata jsou Funakoshiho vlastní tvorbou, u kata jako Rôhai, Unsû, Chintê, Sôchin, Gojûshihô a Jiin není přesně známo, jakou linií přenosu se k němu dostaly.

Žáci Funakoshiho – Nakayama Masatoshi (1913–1987), Nishiyama Hidetaka (1928–2008) a Obata Isao (1904–1976) – založili v květnu 1949 (Shôwa 24) organizaci Nihon Karate Kyôkai (JKA, Japan Karate Association) a tím bezpochyby položili základ celosvětového rozšíření jak koncepce Shôtôkan, tak karate obecně.

Krátce po založení zařadili do svého učebního plánu – vedle již zmíněných kata – také Passai (Bassai) Shô, Kôshokun (Kanku) Shô, Gojûshihô Shô, Niseishi (Nijûshihô) a Wankan (Hito). Stejně jako u kata Rôhai, Unsû, Chintê, Sôchin, Gojûshihô a Jiin není známo, od kterého učitele či učitelů tyto formy pocházejí.

Žádná oficiální publikace JKA ani jejích odnoží nepodává přesné informace o tom, jak se těchto dalších deset kata do stylu dostalo. Je však zřejmé, že (alespoň podle názvů) se jedná o kata, která Mabuni vyučoval ve svém Shitô-ryû.

Vzhledem k Mabuniho mimořádné pověsti není překvapivé, že mezi Mabunim a školou Funakoshiho docházelo k intenzivní výměně. Mabuniho syn Kenei například uvádí, že Funakoshi poslal svého třetího syna Gigô (1906–1945) zpět z Japonska na Okinawu, aby se u Mabuniho učil kata. Ihned po Mabuniho příchodu do Tôkyô v roce 1928 (Shôwa 3) vyučoval Mabuni několik Funakoshiho nejlepších žáků, například Obata Isao a Konishi Yasuhiro. Dokonce i Funakoshi sám se měl účastnit společných tréninků s Mabunim, zejména když svým žákům doporučoval studium nových kata.

Mabuniho syn Kenzo vzpomíná, že v roce 1945 (Shôwa 20) poslal Funakoshi Gichin své žáky Nakayama Masatoshi a Obata Isao do Ôsaky, aby tam trénovali s Mabuni Kenwa.

Krátce poté Funakoshi údajně zavedl shôtôkanové verze kata Unsû, Nijûshihô a Gojûshihô. Pravděpodobně se jedná o tutéž návštěvu, o níž hovoří Nakayama Masatoshi, když říká:

„Mistr Funakoshi nikdy nepřestal studovat jiné formy karate. Když jsme navštívili mistra Mabuni, řekl mi, abych se naučil kata Gojûshihô a Nijûshihô, abychom se jim později mohli věnovat podrobněji. Ihned poté mě Mabuni Kenwa tato kata vyučoval.“

Další starší žák Funakoshiho a zakladatel Wadô-ryû, Ôtsuka Hironori, vzpomíná, že mnoho Funakoshiho kata pocházelo přímo od Mabuniho nebo jimi bylo alespoň opraveno.

Při srovnání shôtôkanových a shitô verzí kata jako Unsû, Gojûshihô Dai/Shô, Jiin, Kôshokun Shô, Bassai Shô, Chintê a Niseishi je nápadné, že se v zásadě liší pouze v některých shôtôkanově specifických úpravách (např. kiba-dachi místo shikô-dachi, kôkutsu-dachi místo nekoashi-dachi, yoko-geri místo mae-geri, tate-shutô-uke místo kake-shutô-uke atd., nebo stálé provádění manji-uke v kôkutsu-dachi namísto zenkutsu, kokutsu či nekoashi-dachi). Blízký vztah je tedy zcela zřejmý a naznačuje silný Mabuniho vliv.

S ohledem na tato fakta lze bez pochyb tvrdit, že JKA Shôtôkan byl zakladatelem Shitô-ryû, Mabuni Kenwa, výrazně ovlivněn. Minimálně polovina z 26 kata Shôtôkanu pochází přímo od Mabuniho nebo jimi byla jím upravena.

Mabuni Kenwa byl tedy pro vývoj a podobu stylu Shôtôkan mnohem významnější, než se dnes obvykle připouští.

Mabuni Kenwa byl bezpochyby výjimečný karateka. Jeho výzkum a práce dodnes výrazně ovlivňují světovou scénu karate. Vedle svých dvou synů a nástupců, Kenei a Kenzo, měl Mabuni velké množství významných žáků, z nichž mnozí založili vlastní styly a organizace. Shitô-ryû je dnes jedním z největších stylů karate s dōjō a pobočkami po celém světě.

Mabuni Kenwa zemřel 23. května 1952 (Shôwa 27) ve věku 62 let.

Přeloženo z originálu Jesse Enkamp, Mabuni’s influence on JKA Shôtôkan-ryû