Naši karatisté se vzdělávali v kaligrafii

Japonské bojové umění Karate Do je velmi úzce spjato s japonskými zvyky a kulturou. Naši karatisté tak měli jedinečnou možnost v dojo vyzkoušet kaligrafii pod vedením sensei Mayuko Hasebe.

Cesta psaní  書道 shodō, jak japonci kaligrafii nazývají má prvopočátky v Číně. Sensei Mayuko vysvětlila, že v Japonsku používají 3 druhy písma KANJI, HIRAGANA a KATAKANA přičemž  nejvíce znaků ma KANJI. V psaní dokonce někdy japonci využivají kombinaci všech tří, uff ještě že je čeština tak jednoduchá.

Slovo Shodō se rovněž skládá ze dvou znaků, ale jiného významu. Sho – psát a Dō – cesta. Shodō lze také volně přeložit jako kaligrafie či krasopis, přičemž doslovný překlad by znamenal „cesta psaní“. Znak pro cestu se objevuje v mnoha odvětvích japonského umění, například 茶道 Sadō či Chadō – čajový obřad, 花道 Kadō – aranžování květin, nebo naše Karatedō.

Pro evropany je často kaligrafie vnímána jako forma písma, v Asii ji však vnímají jako umělecké dílo – podobně jako obraz. Pro nás také bereme písmo jako druh komunikace či sdělení informace, v Japonsku však rozdělují krasopis a kaligrafii. V Japonsku je mezi Shūji – naukou o znacích a Shodō – cestou psaní velký rozdíl. Shūji je krasopis, kterému se, tak jako u nás na základních školách, učí děti, aby byly schopny psát úhledně. Znaky stejně velkými, vyváženými a rovnými tahy. Shodō je umělecký projev kaligrafa, jenž neusiluje o rovnou čáru a úhledné znaky. Jeho cílem je vybrat vhodný styl, napsat znaky tak, aby odpovídaly tématu, vyvést kaligrafii osobitě, zajímavě a znakům vdechnout život.

Ale čím je jeden znak? Písmenem, slabikou, slovem či dokonce celou větou? Jeden znak = význam, mnohdy i několik významů. Slovo může být tvořeno jedním znakem (木 strom), dvěma znaky (着物 kimono), třemi znaky (自動車 automobil), atd. Znak může být jednoduchý (人 člověk), složitější (家 dům), anebo zatraceně složitý (鷹 jestřáb).

Vyzkoušeli jsme si „namalovat“ slovo Karate. Začali od základního rozložení štětce, papíru a inkoustu – všechno má své přesné místo. Pokračovali jsme správným držením štětce a zkoušeli techniku psaní. Všechny čáry musí mít přesné pořadí v jakém je kreslíte a sklon či úhel štětce.

Bylo to super a nám nezbývá než sensei Mayuko poděkovat za skvělý zážitek. Arigato gozaimasu!

Fotokredit: Petr Černohorský